51�Թ���

Studentka třetího ročníku managementu a marketingu na Fakultě ekonomicko-správní naší univerzity vymyslela nový likér. Kombinace chutí je natolik unikátní, že se ji jedna z největších likérek v zemi rozhodla vyrábět. Ten likér je jako takové moje dítě.  „Cítím velkou zodpovědnost za to, jak vše dopadne, jestli to nebude průšvih,“ říká Aneta Abelová v rozhovoru pro univerzitní zpravodaj.

Co se musí stát, aby člověk dostal šanci vymyslet likér?

Netuším, protože já jsem se k tomu dostala jako slepý k houslím. Dělala jsem brigádu v jedné reklamní agentuře, nejprve to byly průzkumy trhu a pak jsem dostala zakázku od prostějovské firmy Palírna U Zeleného stromu. Agentura nás vyzvala, abychom zkusili něco vymyslet. Řekla jsem si, že je to jen chvilka zamyšlení, nic za to nedám. Tak jsem se do toho pustila, a se mnou dalších 200 lidí.

Jak se vymýšlí likér?

Měli jsme se pokusit navrhnout, co by v likéru mělo být kromě alkoholu. Přesné složení po technologické stránce ne, ale spíš to, jaké chutě a třeba i vůně by měl obsahovat, jak by se měl jmenovat a jak ho prezentovat.

A z těch dvě stě lidí vybrali právě váš návrh?

Udělala jsem vlastně tři návrhy. Držela jsem se chutě mého oblíbeného Jägermeisteru, který si jako studenti často mícháme s RedBullem a chtěla jsem být strašně seriózní. Do jednoho mého likéru jsem použila kombinaci pomeranče, máty a čokolády, takovou vánoční chuť. Ve druhém měly zase plavat kousky zlata. Ale ani jeden nakonec neuspěl. Bylo to jako v pohádce. Vyhrál ten třetí.

Taky seriózní likér?

No právě vůbec. Třetí návrh jsem udělala ve zbytku času. Jen jako úlet, recesi, střelenost. I proto to byl pro mě pěkný šok. Vůbec jsem nečekala, že právě tento ulítlý návrh uspěje. Nemůžu v tuto chvíli bohužel ještě mluvit o tom, jaká v něm bude kombinace chutí, ani jaký bude mít název, protože se právě v takové podobě a složení začne vyrábět a likérka ho na jaře oficiálně představí. Do té doby je to tajemství.

Prozraďte alespoň třeba to, jaký pocit vám likér připomíná?

Je v něm sladké ovoce, které každý zná, ale k tomu ještě jiná tajná ingredience. Nic podobného na českém trhu není. Je to tak trochu jako kousnutí při polibku.

Kdo rozhodl o tom, že právě váš návrh zvítězil?

Všechny návrhy posuzovala nejprve odborná porota, která pustila dál několik nejlepších. Úspěšné kombinace šly na imaginární burzu, kde vzorek lidí obchodoval s akciemi likérů. Všechny začaly na jedné akcii, ale můj třetí likér narostl nejvíc a byl o něj nakonec extrémní zájem. Pak se likérka rozhodla, že ho chce vyrobit.

To je pro studentku managementu a marketingu skvělá zpráva, také dobrá zkušenost.

Ano, protože firma se mnou celý rok komunikuje. Jsem u všech postupných kroků a příprav před uvedením do výroby. Bavíme se detailně o složení, ptají se mě na názor u designu nebo na plánovanou propagaci. Chtěla jsem na toto téma napsat bakalářskou práci, ale je to tak dlouhý proces, že bych nestihla termín odevzdání. Určitě ale zkušenosti využiju u magisterské práce.

Budete chtít po studiu pokračovat v tomto oboru?

Nemyslím, že se stanu návrhářkou likérů. Budu sice vystudovaná manažerka, ale nedovedu si představit, že bych celý život seděla v kanceláři. Vím, že se musím snažit. Budu muset být hodně dobrá, protože v mém oboru je velká konkurence.  Snila jsem vždycky o tom, že budu manažerkou nějaké hudební kapely nebo divadla. To bych ale musela mít velkou kliku, abych našla novou kapelu, která se chytí.

Kdybyste si mohla vybrat kapelu, která by to byla?

Die Happy s Martou Jandovou. Ale kdyby byly volné Chinaski, taky bych se nezlobila.

Svým výzkumem bojuje proti rakovině. Sní o tom, že se díky objevům jeho týmu podaří zachránit i pacienty s rakovinou slinivky. Chemik Michal Holčapek z Fakulty chemicko-technologické Univerzity Pardubice se svým týmem teď spolupracuje s centrem transferu technologií a hledá, jak dostat výsledky výzkumu do praxe. Jak vypadá transfer technologií z pohledu vědce?

Letos v červnu skončil Holčapkův tým práci na projektu nazvaném Hmotnostní spektrometrie při hledání lipidových biomarkerů pro včasnou diagnostiku rakoviny. ERC grantem podpořený výzkum přinesl velice cenné výsledky, kromě jiného dvě podané evropské patentové žádosti. „Podařilo se nám vypracovat nové metody pro lipidomickou analýzu tělních tekutin, převážně krve, které s přesností přes devadesát procent umožňují rozlišit pacienty s několika druhy nádorových onemocnění od zdravých dobrovolníků. Do současné doby jsme zanalyzovali přes tisíc vzorků a studovali čtyři druhy rakoviny,“ popisuje profesor analytické chemie Holčapek.

Nejlepší výsledky zatím získali pro rakovinu slinivky, což je typ rakoviny s vůbec nejhorší prognózou přežití. Zejména kvůli tomu, že včasná stadia této nemoci jsou bezpříznaková. Jakmile se projeví příznaky onemocnění a nemoc je diagnostikována, tak už je většinou příliš pozdě na to, aby lékaři dokázali pacientům pomoci.

Co přesně by znamenalo, pokud by se podařilo vaši metodu převést do klinické praxe? 
Pokud by se podařilo naši metodu převést do klinické praxe za účelem vysokokapacitního screeningu rizikových lidí, tak v případě pozitivního záchytu v časném stadiu by se mohla šance na přežití zvýšit. Nicméně cesta to bude velmi složitá a dlouhá. Vůbec si netroufám odhadnout, jestli vůbec a kdy se podaří uvést naše řešení do klinické praxe.

�ʰ���č? 
Potřebujeme získat značné množství prostředků. Dále urgentně hledáme další studenty s opravdovým zájmem a chutí do vědecké práce, což je podobně těžký úkol jako získat peníze. O těch dalších vědeckých krocích mám relativně jasno, zbývá dořešit otázky finanční a personální. Uděláme pro úspěch maximum.

Když pracujete na výzkumu, přemýšlíte už v té chvíli, jestli půjdou výsledky snadno uplatnit v praxi? 
Takto neuvažuji. Snažím se dělat věci, které mi připadají smysluplné, prospěšné a dosud je nikdo nedokázal vyřešit, nebo tyto otázky ještě nikoho nenapadly. Velice rád využívám znalosti z jiných oborů, které často úspěšně lze použít v nových souvislostech. Jednoduše řečeno, snažíme se dělat věci lépe a rychleji než ostatní, ale takto asi uvažuje každý vědecký pracovník.

Kam byste chtěl, aby váš současný projekt dospěl?
Mým vědeckým snem je zažít situaci, kdy naše metoda pomůže včas zachytit nemocného a lékaři mu díky tomu budou schopni poskytnout léčbu, která zachrání či výrazně prodlouží život. Taková situace by mně i mému týmu přinesla opravdu velké osobní zadostiučinění, že obrovské množství času věnovaného vědecké práci by mělo nějaký smysl v reálném životě.

Když mluvíte o reálném životě, daří se podle vás českým univerzitám uplatňovat inovace v praxi?
V posledních letech se zdá, že si akademická veřejnost i průmyslový sektor uvědomili, že je potřeba zlepšit provázanost akademického prostředí s praxí, aby inovace a vynálezy měly lepší praktické uplatnění. Často se ale stává, že jsou patentovány věci, které mají malou šanci dojít až k praktické realizaci. Takovéto vynálezy, v uvozovkách, nemají moc velký význam kromě bodového ohodnocení autora při akademickém hodnocení, což ale jistě není smysl patentové ochrany.

Jak je na tom Česká republika, co se týče převádění vědeckých výsledků do praxe, v porovnání se zahraničím?
Obávám se, že v tomto jsme na tom spíše hůře a máme co dohánět. I když existují výjimky, jako například Ústav organické chemie a biochemie. Tyto výjimky jsou obvykle vázány na nějakou mimořádnou vědeckou osobnost, jako v tomto případě třeba profesora Holého. I na naší univerzitě máme několik skupin, které úspěšně a pravidelně převádí své výsledky do praxe. Moje skupina s tím teprve začíná, a proto se musíme spoustu pro nás nových věcí naučit.

Konkrétně které třeba?
Až do nedávné doby jsem byl klasický vědecký pracovník zabývající se základním výzkumem a neuvažoval jsem příliš o možnostech patentové ochrany či dokonce převodu výsledků do praxe. Způsob uvažování i prezentování informací je pro obě oblasti docela odlišný, například náš text pro návrh patentů musí být překládán z „vědecké“ do „patentové“ angličtiny, která je odlišná. Nových věcí je pro mě spousta, komunikace s potenciálními sponzory, lékařskou komunitou, úpravy metodologie pro potřeby rutinní klinické analýzy a podobně.

Musíme se pro nás spoustu nových věcí naučit, ať už je to třeba komunikace s potenciálními sponzory, lékařskou komunitou nebo úpravy metodologie pro potřeby rutinní klinické analýzy.

Od vědců je často slyšet, že výzkum je dlouhodobá záležitost a nemůžeme čekat, že se výsledky uplatní hned. Souhlasíte s tím? 
Ano. Uvedu jeden příklad, který může působit až děsivě. Když jsme procházeli možné konkurenční patenty na biomarkery rakoviny, zjistili jsme, že doba od podání patentu do jeho přijetí může být delší než sedm let, což i mě překvapilo. A to se vůbec nemluví o tom, jak dlouhá cesta může být ke komerční realizaci vynálezu.

V posledních letech si univerzity zakládají svá centra transferu technologií, od roku 2012 funguje i na vaší univerzitě. Jste s ním v kontaktu a pomáhá vám? 
S Centrem transferu technologií a znalostí jsem ve velmi pravidelném, poslední dobou skoro každodenním kontaktu. Pomáhá nám v našich aktivitách týkajících se ochrany duševního vlastnictví a způsobů komerčního využití výsledků, včetně intenzivního marketingu. Jsou to oblasti, se kterými jsem až do letošního roku měl naprosto nulové zkušenosti, možná jako řada jiných vědců. Centrum nám doporučilo zkušenou patentovou zástupkyni z patentové kanceláře Harber IP, která nám zásadním způsobem pomohla připravit přihlášky k zahraniční průmyslově právní ochraně. Dále nám zprostředkovali kontakt s prvním externím partnerem projektu, investiční firmou i&i Prague navázanou na Ústav organické chemie a biochemie v Praze. ����DZ��ܱ��á���� s i&i Prague je jedním z klíčových milníků rozvoje projektu a hledání dalších ekonomicky silných partnerů, aby se podařilo naši metodiku pro včasnou diagnostiku různých typů rakoviny převést z akademické laboratoře do klinické praxe.

prof. Ing. Michal Holčapek, Ph.D. (*1971 v Třebíči)

• profesor analytické chemie na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice
• v roce 1995 promoval na Univerzitě Pardubice na katedře analytické chemie, v roce 1999 získal na stejné univerzitě doktorát
• od roku 2009 je na své domovské univerzitě profesorem analytické chemie, specializuje se na analýzu organických a bioorganických látek, především na lipidomickou analýzu
• se svým týmem pracuje na výzkumu typů rakoviny s vysokou úmrtností a bez spolehlivého screeningu, například rakoviny plic, prostaty, ledvin a slinivky
• bydlí v obci Ráby u Pardubic, je ženatý, má dvě děti

Rozhovor byl převzat z redakce magazínu Universitas.

V obci Dětenice na Jičínsku je nyní možné obdivovat krásu a šikovnost zlatých českých ručiček. Po více než sto letech se tu začátkem prosince znovu rozezněl a rozchodil mechanický betlém. A obrovskou zásluhu na jeho opětovném zprovoznění mají především naši studenti a akademici z Ateliéru restaurování uměleckých děl na papíru Fakulty restaurování. Na obnově figurek přitom pracovali několik let.

„Betlém se do našeho ateliéru dostal v torzálním stavu odpovídajícímu skutečnosti, že byl nalezen ve sklepě na hromadě uhlí. Nejenže mnoho jeho částí se nedochovalo, ale i ta trocha, co se dochovala, byla v naprosto dezolátním stavu,“ popsal první setkání s unikátním dětenickým betlémem vedoucí ateliéru restaurování uměleckých děl na papíru Mgr. art. Luboš Machačko z Fakulty restaurování v Litomyšli.

Betlém zdobí přes sedmdesát figur

Betlém o rozměrech 330 x 80 x 50 cm je tvořen krajinnou scénou a více než 70 figurami z papíru a papírmašé umístěnými na dřevěné konstrukci, ve které je uschován hrací stroj a pohyblivý mechanismus. Nejstarší část dětenického betléma je datována do poloviny 19. století a zasloužil se o něj řezbář Vincenc Novotný. Když po obou světových válkách rodina betlém znovu spatřila, byl v troskách, ale vztah k řemeslu a předkům odstartovaly jeho záchranu. Bylo však nutné obrátit se na odborníky – naše pedagogy a studenty – z Litomyšle, do jejichž hledáčku se betlém nakonec dostal.

„Naším úkolem bylo zrestaurovat všechny polychromované papírové a papírmašové části. V ateliéru byla sestrojena obnovená dřevěná konstrukce, do které byly v průběhu let zasazovány figury a scény tak, jak byly postupně našimi studenty restaurovány. Paralelně byl restaurován i mechanismus a hrací stroj kolegou restaurátorem Vojtěchem Jonášem,“ popisuje jednotlivé úkoly Luboš Machačko.

Restaurovalo se podle jediné dobové fotografie

„Naši studenti postupně restaurovali dochované dvojrozměrné figury a architekturu z papíru a trojrozměrné figury a terény z papírmašé. Části, dochované ve fragmentech, s rozsáhlými ztrátami originálu, byly zrestaurovány a citlivě doplněny. Samostatnou kapitolu tvořily figury, u kterých vysoký stupeň poškození barevné vrstvy neumožňoval opětné použití v betlému. Ty byly zpevněny a očištěny. Podle nich byly s využitím infračervené fotografie, která nám umožnila zviditelnit původní kresbu, jež byla pod ztmavlým lakem nečitelná, zhotoveny rekonstrukce,“ komentuje náročnou práci studentů-bakalářů Luboš Machačko.

Současně dodává, že doplňování chybějících částí probíhalo metodou analogické rekonstrukce podle jediné dochované fotografie betléma, pocházející z doby kolem roku 1941, a s využitím dochovaných grafických předloh ze soukromých sbírek či z dobových pramenů a literatury. Právě dohledávání předloh, porovnávání jednotlivých typů a výběr vzorů vhodných pro rekonstrukci byla práce takřka detektivní. Navíc by byla nemyslitelná bez spolupráce s majiteli betléma a soukromými sběrateli.

Unikátní betlém ztělesňuje silný příběh

Restaurování trvalo v ateliéru v Litomyšli od roku 2012. Ale samotná obnova betlému začala již o několik let dříve. Drtivá většina prací byla našimi studenty dokončena během července 2018. Nicméně drobné dokončovací práce byly prováděny ještě v podzimních měsících. Zcela kompletní však betlém zatím není, jak se můžete sami přesvědčit přímo v Dětenicích. „Chybí ještě několik figur, které se nedochovaly a budou muset být zhotoveny zcela znovu podle grafických předloh. Věříme, že navážeme na dosavadní úspěšnou spolupráci s investorem obnovy betlému a že tyto figury budou opět zhotoveny našimi studenty,“ doplňuje k úspěšné spolupráci Luboš Machačko.

Unikátnost tohoto betlému navíc tkví, mimo všech záležitostí mechanických a technických, zejména v jeho silném příběhu. „Vždyť zde došlo ke znovuzrození objektu, který se nacházel zcela v troskách a jako takový byl odsouzen k zapomnění. Ale díky nezměrnému úsilí potomků z rodiny Vincence Novotného se podařilo objekt obnovit a dokonce zprovoznit v místě, kde byl vytvořen. Takovýto happy end nebývá pro památky obdobného charakteru běžný. A jsem moc rád, že jsme mohli spolu se studenty a kolegy přispět k tomuto malému zázraku,“ uzavírá restaurátor Luboš Machačko.

Betlém se nyní nachází v Památníku Foersterova rodu v Dětenicích. Otevřením expozice obnoveného betléma rodina završila dvacetileté úsilí o jeho záchranu. Všem, kteří se na tomto zázraku podíleli, děkují a srdečně zvou na návštěvu! Otevřeno mají prozatím pouze o sobotách, a to 22. 12., 29. 12. a 5. 1. 2019, od 14 do 18 hodin. Ke zpříjemnění vánoční atmosféry to ale jistě stačí. Celý příběh záchrany dětenického betléma najdete na webu , kde je možné také přispět na jeho obnovu.

Rektor Univerzity Pardubice prof. Ing. Jiří Málek, DrSc.
si vás dovoluje pozvat na slavnostní akademický obřad spojený s mimořádným zasedáním Vědecké rady Univerzity Pardubice a Vědeckých rad Dopravní fakulty Jana Pernera a Fakulty chemicko-technologické, při němž získají titul „doctor honoris causa“ Univerzity Pardubice

prof. Ing. Marek Liška, DrSc.
prof. Dr. Ing. Günter Löffler
prof. Ing. Petr Moos, CSc.

Slavnostní akademický obřad se koná
v pátek 18. ledna 2019 v 11:00 hodin v Aule Arnošta z Pardubic v univerzitním kampusu v Pardubicích – Polabinách.

Chcete letos zažít originální Vánoce? Zkuste je vykouzlit některým z dárků z našeho Uni zboží. 

Oblíbený Upáček, elegantní motýlek, nezbytné blikačky, praktický termohrnek, trendy batůžek, stylové náušnice, funkční sportovní šátek. To je jen začátek seznamu předmětů, které nabízí náš

Máme pro vás i návod na univerzitní stromeček
Použili jsme Upáčky, motýlka, blikačky v barvě bílá a červená a šňůrky na krk. Dolaďte dle vkusu běžnými vánočními ozdobami.

Krásný čas předvánoční přejeme!

Historička Šárka Caitlín Rábová z Fakulty filozofické získala ocenění za výzkum dějinného vlivu tuberkulózy na společnost. Cenu Zdeňka Horského za rok 2017, udělenou za nejlepší magisterské, rigorózní i dizertační práce s tematikou dějin věd, techniky a vzdělanosti z let 2016-2017, si tento týden převzala v Praze.

V České republice dosud nikdo odborně a komplexně nezmapoval téma, kterému se nynější doktorandka Univerzity Pardubice věnuje. Se svou diplomovou prací „Kulturní reflexe tuberkulózy v českých zemích 1800–1945“ už loni studentka vyhrála soutěž Nakladatelství Academia. Letos v dubnu vyšla knižně jako její první vědecká monografie.

„Snažila jsem se poskytnout plastický pohled na tuberkulózu. Naprostý základ pro mě představovala dobová lékařská literatura, se kterou pro mě jako pro historika nebylo úplně jednoduché pracovat. Dále jsem používala prameny pocházející z fondu Masarykovy ligy proti tuberkulóze, Hamzovy dětské léčebny a studovala jsem dobovou krásnou literaturu a ego-dokumenty, především korespondenci Jiřího Wolkera,“ uvedla Mgr. Šárka Caitlín Rábová.

„Šárka během dvou let magisterského studia vytvořila ucelenou výpověď o dějinách vlivu jedné nemoci na společnost. Její práce přináší i vhled do toho, jak tuberkulózu prožívali reální lidé, kteří jí trpěli, jak byla vnímána veřejností. A také, co nakonec vedlo k omezování šíření nemocí, což byly kromě úprav podmínek na pracovištích, omezení prašnosti ve stolárnách i divadelní hry pro děti, v nichž účinkovaly zrádné bakterie,“ říká vedoucí diplomové práce oceněné studentky Mgr. Vladan Hanulík, Ph.D., z Ústavu historických věd Fakulty filozofické naší univerzity.

Tuberkulóza byla mezi lety 1850-1950 velkým strašákem v českých zemích. Nemoci, která byla důsledkem rychlé modernizace společnosti, se nebylo možné bránit prevencí, jako například u viru HIV. Tuberkulózu, nemoc stísněných prostor, nedostatku a sociální i ekonomické nerovnosti společnosti eliminoval až vznik tzv. welfare state, sociálního státu sdíleného blahobytu, který stojí na solidárním přerozdělování.

Vážení a milí studenti, kolegové a příznivci Univerzity Pardubice,

chtěl bych Vám v čase adventním popřát klid a do nastávajících svátečních dní pak tu pravou vánoční atmosféru s Vašimi nejbližšími. 

Neměli bychom zapomínat na ty, kteří mohou potřebovat naši pomoc, laskavost a sounáležitost.

Do nadcházejícího roku 2019 nám všem přeji pevné zdraví a vyrovnanost mysli.
Přál bych si, abychom společně uměli vytvářet příjemné pracovní prostředí a pečovat o slušnost, férovost a kolegialitu. 

Váš rektor
prof. Ing. Jiří Málek, DrSc.

Rádi bychom vás pozvali na 5. vzájemné utkání Univerzity Pardubice a Univerzity Hradec Králové v hokeji.

Derby při stavu 1:3 letos hostí Pardubice. Úvodní vhazování provedou zástupci obou univerzit. „Univerzitní sport je důležitou součástí akademického života. Derby naše vztahy se sousední univerzitou nerozděluje, ale naopak spojuje,“ říká rektor Univerzity Pardubice Jiří Málek.

KDE: ČSOB Pojišťovna ARENA Pardubice

KDY:

• 17.00 hodin: otevření ČSOB Pojišťovna ARENY
• 18.00 hodin: začátek utkání Univerzita Pardubice – Univerzita Hradec Králové
• 21.00 hodin: začátek afterpárty v Hobé Music Hall
• po skončení afterpárty budou připraveny svozy do Hradce Králové

Součástí akce bude také Afterparty – od 21.00 hodin v Hobé Music Hall (po skončení svozy do Hradce Králové).

Ceny vstupenek:

Utkání: 100 korun / 80 korun pro studenty,
Afterparty: 100 korun / 100 korun pro studenty,
Balíček (utkání a afterparty): 170 korun / 150 korun pro studenty

Bližší informace o vzájemném derby:

• /hokejove-derby-upa-uhk-2018

V příloze naleznete přijatá usnesení 148. zasedání Pléna České konference rektorů Praha, které proběhlo 6. 12. 2018 a zápis z jednání zástupců RVVI a ČKR k problematice hodnocení výzkumu dle Metodiky 2017+ , které se konalo 2.11.2018 na Univerzitě Karlově v Praze.

Co je to adaptivní hudba, jak se tvoří a čím se inspirovali její autoři u Kingdom come: Deliverance. O vzniku nejočekávanější a také jedné z nejnákladnějších českých počítačových her na poslední letošní Kavárně Universitas promluvíl jeden z jejích tvůrců. Hostem Kavárny Universitas byl Adam Sporka, počítačový grafik a pedagog ČVUT v Praze.

„Adaptivní hudba je jedním z prostředků, který mohou použít autoři počítačových her, aby hráči přiblížili herní svět. Různé části soundtracku jsou určené pro odlišné situace a je navíc komponován tak, že umožňuje plynulé přechody z jedné části do jiné. Realizace adaptivní hudby vyžaduje, aby její autor byl skladatelem i programátorem zároveň, nebo aby programátor a hudební skladatel úzce spolupracovali,“ říká Adam Sporka, který vystudoval počítačovou grafiku a Human-Computer Interaction na Fakultě elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze.

Hostům Kavárny Univesitas přiblížil techniky kompozice i technickou realizaci adaptivní hudby v počítačových hrách. Pedagog, který v současné době vyučuje problematiku uživatelských rozhraní a audia v multimédiích, se zaměřuje se na techniky adaptivní hudby ve hrách i v dalších multimédiích. Po uvedení hry Kingdom Come, na které se podílel, pokračuje ve spolupráci s Warhorse Studios. Je také spoluzakladatelem společnosti welove.audio GmbH.

Kingdom Come: Deliverance (Přijď království Tvé: Vysvobození) uvedla na trh česká společnost Warhorse Studios letos v únoru. Hra, za kterou stojí také tvůrce legendární hry Mafie, vybočuje z tradičního žánru RPG (hry na hrdiny). Její děj kopíruje skutečné události ze začátku 15. století, kdy byl český král Václav IV. unesen a vězněn svým bratrem Zikmundem, který se pomocí uherské armády pokusil ovládnout Čechy. Navíc se příběh odehrává v reálných městech Sázava, Rataje nad Sázavou a Stříbrná Skalice.

Kavárnu Universitas pravidelně připravují naši studenti Kateřina Šraitrová a Patrik Čermák. Jedná se o cyklus neformálních diskusních večerů s vědeckými osobnostmi propojujících akademický a veřejný život.